Jak (ne)účinně podporovat aplikovaný výzkum?

sobota 12. prosinec 2015 14:27

Má, či nemá stát podporovat aplikovaný, převážně firemní výzkum? A pokud ano, proč, jakým způsobem a v jakém objemu? O odpověď na tyto otázky se vede spor mezi reprezentacemi podnikatelských subjektů na jedné straně a vysokými školami a Akademií věd ČR na druhé.

V článku Podpora aplikovaného výzkumu už tři roky klesá na serveru Hospodářských novin se Zbyněk Frolík, zakladatel, jednatel a generální ředitel společnosti Linet s. r. o. a Linet Group SE. a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR, zamýšlí na stavem aplikovaného výzkumu u nás.

Podstata Frolíkova článku je v následující pasáži

Dalším důležitým ukazatelem významu výzkumu, vývoje a inovací v hospodářství státu je výše finančních prostředků, které jsou určeny pro tuto oblast. Nedávno zveřejněná data Českého statistického úřadu za minulý rok ukazují rekordní celkové výdaje na vědu a výzkum ve výši 85 miliard Kč. Na meziročním nárůstu se podílely především firmy, které investovaly ze svých zdrojů o 5,5 miliardy Kč více. Ač podíl soukromých zdrojů na vědu a výzkum vzhledem k HDP patří u nás k jedněm z nejvyšších v rámci nových zemí EU, stále je vysoká potřeba přímých veřejných zdrojů pro tento segment. Kromě určité podkapitalizace tuzemských firem hraje roli i nižší rozvinutost alternativních způsobů financování. Svaz průmyslu a dopravy ČR je proto znepokojen nepříznivým vývojem situace v podpoře aplikovaného výzkumu, která se od roku 2012 snižuje. Letos jsme na polovině objemu roku 2012 a pravděpodobně v roce 2018 se dostaneme na méně než třetinu. Dokonce letos, za poslední roky poprvé, nebyla vyhlášena žádná relevantní soutěž na podporu projektů aplikovaného výzkumu. Je třeba zastavit tento propad financování.

Frolík správně poznamenává, že

Ač podíl soukromých zdrojů na vědu a výzkum vzhledem k HDP patří u nás k jedněm z nejvyšších v rámci nových zemí EU„

a souhlasím s výhradou i s jeho tvrzením, že     

stále je vysoká potřeba přímých veřejných zdrojů pro tento segment.“.

Domnívám se ovšem, že veřejné zdroje musejí být pro podporu aplikovaného (a samozřejmě i základního) výzkumu využívány efektivně a nesmějí narušovat hospodářskou soutěž. Smyslem tohoto textu je ukázat, že ani jedno není u nás splněno. Kromě toho bych chtěl opravit Frolíkovo tvrzení, jež je důvodem pro název jeho článku:

Svaz průmyslu a dopravy ČR je proto znepokojen nepříznivým vývojem situace v podpoře aplikovaného výzkumu, která se od roku 2012 snižuje. Letos jsme na polovině objemu roku 2012 a pravděpodobně v roce 2018 se dostaneme na méně než třetinu.

Co je a není aplikovaný výzkum

Pro pochopení situace ve financování výzkumu obecně i Frolíkových tvrzení konkrétně je nejdříve třeba připomenou základní pojmy. Podle § 2, odstavce (1) zákona 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků se pro účely tohoto zákona rozumí

a) základním výzkumem teoretická nebo experimentální práce prováděná zejména za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na uplatnění nebo využití v praxi,

b) aplikovaným výzkumem teoretická a experimentální práce zaměřená na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb,

c) experimentálním vývojem získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb (dále jen „vývoj“).

Všimněme si, že mezi základním a aplikovaným výzkumem podle těchto definic není rozdíl v metodice, v obou případech jde o teoretickou a experimentální práci“, ale v jeho motivaci. Jediný rozdíl jev tom, že v případě aplikovaného výzkumu touto prací získané poznatky slouží pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb“. Je proto přirozené, že výsledky aplikovaného výzkumu mají ve značné části formu článků v časopisech, nikoliv formu samotných „nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb“, neboť to je obsahem až experimentálního vývoje. Toto je základní problém diskuzí s podnikateli, jako je Zbyněk Frolík nebo Libor Kraus, prezident Asociace výzkumných organizací, jenž v článku Stát se brání tomu, co funguje v časopise Ekonom z 12. 11. říká

Základní výzkum je charita, která se ale z dlouhodobého hlediska bezpochyby vyplácí. Výsledky se mohou blahodárně projevit třeba za 50 let. Nejde tedy o to, že bychom chtěli rušit základní výzkum, musí tu být symbióza. Ale v aplikovaném výzkumu se musíme dostat do reálné aplikace výsledků. Nesmí to být jako teď, kdy většinu výstupů z aplikovaného výzkumu tvoří publikace v zahraničním časopise.

Poslední věta Libora Krause je typickým projevem nepochopení, co to aplikovaný výzkum je. Skutečný špičkový aplikovaný výzkum má téměř vždy v prvotní fázi formu publikací v zahraničních časopisech.

Uvedu dva příklady. V roce 2009 získali Nobelovu cenu za fyziku Charles Kao za „průkopnické výsledky týkající se průchodu světla vlákny pro optickou komunikaci“ a dvojice William Boyle a George Smith za „vynález zobrazovacího polovodičového obvodu, CCD senzoru“. Výsledky jejich práce zcela zásadním způsobem ovlivnily komunikační a zobrazovací technologie, bez nich si dnešní svět těžko dovedeme představit. A v obou případech byly jejich zásadní výsledky obsahem prací ve veřejně přístupných časopisech. V případě Charlese Kao v práci

Kao, C.K.,Hockham, G.A. Dielectric-fibre Surface Waveguides for Optical Frequencies publikované v Proceedings of the Institution of Electrical Engineers-London (1966) 113, p. 1151.

jež se zabývá zkoumáním průchodu světla optickými vlákny s cílem pochopit příčinu rychlého útlumu, který bránil jejich praktickému použití. Tedy metoda stejná jako v základním výzkumu, ale jasný a důležitý cíl. Podobně v případě Boyleho a Smithe.

A také loňské Nobelovy ceny za fyziku, jež byla společně udělena Isamu Akasaki, Hiroshi Amano a Shuji Nakamura "za vynález účinné modré světlo emitující diody, jež umožnila zkonstruovat silné a energeticky šetrné zdoje bílého světla“, dnes široce rozšířené „ledky“. Stačí se podívat do Nobelovských přednášek těchto laureátů, abychom viděli, že opět šlo metodologicky o základní výzkum v oblasti luminiscence krystalů, publikovaný v časopisech jako jsou Applied. Physics Letters.  Journal of Crystal Growth, Journal of Luminisce a přirozeně hlavně japonském Japan Journal  of Applied. Physics.

Jen tak mimochodem IEEE, plným názvem Institute of Electrical and Electronics Engineers, je mezinárodní nezisková profesní organizace usilující o vzestup technologie související s elektrotechnikou, vydává stovky časopisů zaměřených na všechny možné aspekty moderních technologií.

To, co považuje Libor Kraus a většina funkcionářů Svazu Průmyslu a dopravy i Asociace výzkumných organizací za aplikovaný výzkum, je většinou ve skutečnosti experimentální vývoj. Tomuto pokroucenému pohledu na smysl aplikovaného výzkumu odpovídá i skutečnost, že Technologické agentura ČR ve svém programu na „podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje ALFA“ uvádí, že

V programu ALFA mohou být podporovány pouze takové projekty, které odůvodněně předpokládají dosažení alespoň jednoho z následujících druhů výsledků dle Rejstříku informací o výsledcích:

  • patent,
  • poloprovoz, ověřená technologie,
  • výsledky s právní ochranou - užitný vzor, průmyslový vzor,
  • technicky realizované výsledky - prototyp, funkční vzorek,
  • certifikované metodiky a postupy a mapy s odborným obsahem,
  • software.

Všechny uvedené typy výstupů jsou přitom charakteristické právě pro experimentální vývoj, nikoliv aplikovaný výzkum.

K publikacím ve veřejně dostupných časopisech mám ještě jednu poznámku. Zbyněk Frolík často zdůrazňuje, že (citace z mé reakce, původní text Zbyněk Frolík: Jen rozpočtový tlak může přinést změny ve výzkumu již není na serveru ceskapozice.cz dostupný.)

Vědecký článek jako hlavní výstup české vědy, byť by byl v super časopise typu Nature nebo Science, může být i takové ,trkátko‘ – inspirace pro velké společnosti, jejichž zaměstnanci to čtou a hledají inspiraci, co nového vyvíjet a vyrábět. Proto často vnímám výsledky českého základního výzkumu, navíc institucionálně placeného, jako příspěvek českého daňového poplatníka do studnice světového poznání, který bude někdy nejspíš kapitalizován v zahraničí – pro jiného daňového poplatníka.“

To je sice pravda, ale Frolík už neříká, že tímto způsobem my ze „studnice světového poznání “ nesrovnatelně více čerpáme, než do ní dáváme. Myšlenka, že by všichni zaměstnavatelé svým vědcům zakázaly publikovat, nikoho rozumného ještě nenapadla, neboť je nad slunce jasné, že by se tím technologický pokrok dramaticky zbrzdil. My bychom samozřejmě mohli na dnešním stavu parazitovat, do studnice nic nedávat a jen z ní brát, ve světovém kontextu by to nikdo nepoznal. Vyřadili bychom se tím z kulturních národů, ale především bychom si tím sami velmi uškodili. Pokud nebudou moci naši mladí lidé publikovat, nikdo ze zahraničních laboratoří si jich nevšimne a nepozve je na stáž, kde je sice na jedné straně využije ve svůj prospěch, ale na druhé straně by jim dal možnost zvládnout moderní technologie, které po návratu mohou zužitkovat v náš prospěch. To je standardní způsob získávání zkušeností. Krátkozrakost Frolíkova názoru je u podnikatele jeho formátu překvapivá.

Opravdu klesá podpora aplikovaného výzkumu?

Říká-li Zbyněk Frolík, že se podpora aplikovaného výzkumu „od roku 2012“ snižuje, nemíní tím, že se snižují celkové výdaje na aplikovaný výzkum v ČR, ty naopak podle Frolíkem citovaných dat Českého statistického úřadu od roku 2005 téměř stále rostou. Protože Frolík a Kraus míchají skutečný aplikovaný výzkum s experimentálním vývojem, podívejme se na to, kolik náš stát vydává na tyto dvě složky dohromady (dále AVEV) ve srovnání s výdaji na základní výzkum a celkovými výdaji na výzkum a vývoj. Od roku 2012 do roku 2014 vzrostly

  • Celkové výdaje na výzkum a vývoj ze 73,36 miliardy na 85,1 miliardy Kč
  • Výdaje na AVEV z 50,64 na 58,74 miliardy Kč
  • Výdaje na základní výzkum z 21,72 miliardy na 26,36 miliardy Kč

přičemž nárůst výdajů na AVEV jde na konto nárůstu této složky v podnikatelském sektoru z 37,5 na 46,24 miliardy Kč. Výdaje na AVEV tedy neklesají, ale v absolutních číslech rostou, činí téměř 70% celkových výdajů na výzkum a vývoj a tento podíl je konstantní v čase. Je také dobré připomenout, že 13 z celkových 85 miliard na výzkum a vývoj v roce 2014 pochází z fondů Evropské unie, nikoliv našeho státního rozpočtu.

To, co má Frolík na mysli a co skutečně klesá, jsou prostředky státního rozpočtu určené na program aplikovaného výzkumu Ministerstva průmyslu a obchodu TIP a na Technologickou agenturu ČR. V součtu z 5,1 miliardy v roce 2012 na 3,1 miliardy v roce 2015. Ani to ovšem není na „polovinu“ ale na 60 %, a kdybychom započetli prostředky státního rozpočtu určené na aplikovaný výzkum v lékařství a kultuře, byl by pokles jen na74 %. Přitom tento pokles je důsledek výrazného poklesu prostředků pro program TIP z 3 miliard v roce 2012 na 350 milionů v roce 2015 a 30 milionů v roce 2016. Prostředky pro TAČR naopak vzrostly z 2,1 na 2,8 miliardy Kč.

Proč došlo k tak výraznému poklesu prostředků pro program TIP v letech 2013-2015? Důvod je prostý. Vláda schválila tento program v srpnu 2007 na devět let 2009-2017 a to s celkovou částkou 11,1 miliardy Kč. Již během prvních čtyř let MPO z této částky vyčerpalo 9,4 miliardy a v roce 2013 původně schválenou částku dokonce překročilo o 350 milionů. I přes výrazný pokles v roce 2014 a 2015 program TIP překročí schválené prostředky o 1,8 miliardy. Nezodpovědný přístup MPO k časovému plánu čerpání přidělené částky je jediným důvodem pro Frolíkem zmíněný poklesu mezi lety 2012 a 2015.

Zcela nepravdivé je pak Frolíkovo tvrzení, že „pravděpodobně v roce 2018 se dostaneme na méně než třetinu.“. Stejnénepravdivé tvrzení je v článku prezidenta Krause Peníze na aplikovaný výzkum klesají, šancí jsou evropské fondy v časopise Týden z 12. listopadu. Po dlouhém váhání MPO připravilo nový program na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje s názvem TRIO, který byl schválen usnesením vlády č. 379 ze dne 25. května 2015. Program bude probíhat v letech 2016-2021 a celkový objem podpory bude v tomto období činit 3, 7 miliardy Kč. Program je zaměřen na rozvoj potenciálu České republiky v oblasti klíčových technologií, jako jsou fotonika, mikroelektronika a nanoelektronika, nanotechnologie, průmyslové biotechnologie, pokročilé materiály a pokročilé výrobní technologie.

Pro rok 2016 je v rozpočtu MPO na podporu schválených projektů tohoto programu přiděleno 300 milionů Kč a ve střednědobém výhledu na léta 2017 a 2018 dokonce na každý rok 630 milionů Kč. Protože TAČR má na rok 2018 plánováno 2852 milionů Kč, dosáhne v roce 2018 výše podpory projektů aplikovaného výzkumu MPO a TAČR dohromady 3482 milionů Kč, což představuje 68 % úrovně roku 2012 a nikoliv méně než třetinu, jak tvrdí Frolík a Kraus.

Co je a není dovolená státní podpora

V základech smlouvy o Evropské unii je založena rozumná zásada, že stát nesmí zasahovat do volného trhu tím, že by podporoval konkrétní subjekty. To platí jak uvnitř jednotlivých států, tak v rámci celé EU. Přesto je státní podpora některých ekonomických aktivit za určitých podmínek povolena. Jednou takovou oblastí je i výzkum, vývoj a inovace (VaVaI). Podle Sdělení Komise EU Rámec společenství pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací je podpora VaVaI z veřejných prostředků slučitelná se sp lečným trhem zemí Evropské unie tehdy, pokud v daném segmentu ekonomiky selhal trh, a za předpokladu, že poskytnutí této podpory povede příjemce podpory ke zvýšení vlastních výdajů na VaVaI.

Co přesně znamená „selhání trhu“, je poněkud vágní, ale hlavními charakteristikami jsou vysoké náklady spojené s nejistým výsledkem, které odrazují podnikatele od investic do výzkumu, jež by mohly přinést nejen velký zisk, ale i ztráty. Rámec říká konkrétně následující:

Státní podpora na VaVaI může být tedy slučitelná s vnitřním trhem, pokud lze očekávat, že zmírní selhání trhu podporou významného projektu společného evropského zájmu nebo usnadněním rozvoje určitých hospodářských činností, a pokud následné narušení hospodářské soutěže a obchodu není v rozporu se společným zájmem.

Každé rozhodnutí o poskytnutí podpory výzkumu a vývoje by proto mělo být podloženo argumenty svědčícími o tom, že prospěch z poskytnutí této podpory převýší nebezpečí plynoucí z narušení trhu, které taková podpora může vyvolat tím, že zvýhodní jeden subjekt oproti jiným. Tímto aspektem financování výzkumu v podnicích se MPO, TAČR ani nikdo jiný nezabývá. V příloze k usnesení vlády  je hned na začátku uvedeno, že program TRIO bude realizován podle zákona  č. 130/2002 Sb., Nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem a výše zmíněným Rámcem pro státní podporu výzkumu, vývoje a inovací. Jsem zvědav, jak bude MPO Nařízení a Rámec dodržovat.

Jak (ne)efektivní je státní podpora aplikovaného výzkumu

Na projekty programu aplikovaného výzkumu TIP vynaložilo MPO téměř 13 miliard Kč, ale neexistuje žádná informace o tom, k čemu konkrétně výsledky 873 projektů přispěly, především jak přispěly k mezinárodní konkurenceschopnosti jednotlivých podniků. Formálně sice existuje hodnocení jednotlivých projektů i celých programů, ale tato hodnocení se v drtivé většině projektů omezují na konstatování 

U - Uspěl podle zadání, tj. byly splněny cíle a jeho předpokládané výsledky uvedené ve smlouvě / rozhodnutí o poskytnutí podpory.

tj. byly dosaženy požadované, výše uvedené, typy výstupů aplikovaného výzkumu. To, zda si patent někdo koupil nebo z něj platí licenční poplatky, zda se prototypy, užitné či průmyslové vzory a funkční vzorky staly zárodky nových výrobků, zda ověřené technologie a certifikované metodiky někdo skutečně použil a jaký to mělo ekonomický přínos, nikoho na MPO ani ve Svazu průmyslu a dopravy nezajímá. Současnou situaci velmi dobře postihl Martin Srholec v dokumentu Návrh obecných zásad hodnocení programů účelové podpory vědy, výzkumu a inovací a potřebných systémových změn, který vznikl v rámci projektu MŠMT Efektivní metodika hodnocení a financování výzkumu:

Stávající hodnocení programů účelové podpory pro VVI se omezuje na monitorování vstupů a výstupů, jejich mechanické počítání a prezentaci popisných přehledů. Nedokáže postihnout přínosy účelových podpor, a tudíž ani není schopno ověřit, do jaké míry dochází k naplňování cílů programu. Souhrnné vyhodnocení výsledků ukončených programů, které vychází pod hlavičkou RVVI, je toho nejlepším příkladem RVVI (2013b). Nejedná se o více než komentovanou statistiku, která má s tím, co se podle mezinárodních standardů rozumí pod pojmem „hodnocení“, pramálo společného. Skutečné hodnocení začíná teprve tam, kde nynější končí.

Skutečné hodnocení předchozích nebo probíhajících programů tak, jak ho navrhuje Martin Srholec, by mělo povinně předcházet formulaci nových programů. Například programu TRIO by mělo předcházet zevrubné hodnocení programu TIP. Takové hodnocení samozřejmě není jednoduché, ale bez něj by odpovědný politik neměl rozhodovat o přidělení veřejných prostředků. A bez takové analýzy by ani Zbyněk Frolík neměl požadovat další veřejné prostředky na aplikovaný výzkum. Jsem si jist, že kdyby šlo o jeho vlastní prostředky, jistě by si takovou analýzu pořídil.  

Pořádné hodnocení projektů programu TIP by nejen odhalilo řadu neefektivních investic, ale mohlo by naopak upozornit na skutečně důležitý výsledek. Například na projekt FR-TI1/027 - Systém varování před překážkou na železničním přejezdu (2009-2013), jehož cílem bylo

V současnosti neexistuje způsob, jak rychle a spolehlivě varovat strojvedoucího před nebezpečnou překážkou na železničním přejezdu. Často se objevují případy úmyslně či neúmyslně zaklíněného vozidla v oblasti přejezdu. Navrhovaný systém varování má za úkol spolehlivě rozpoznat nebezpečnou překážku na přejezdu a informovat o tom co nejrychleji strojvedoucího. Systém varování se skládá z komponentů pro diverzifikovanou detekci překážky a z přenosové části kompatibilní se stávajícími používanými systémy na dráze

který za pouhých 5 milionů Kč ze státního rozpočtu realizovaly společně Trakce, a.s. a Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava, a „jehož výsledkem je prototyp a software. Byl vyvinut a funkčně otestován: 1) Speciální SW; 2)Speciální HW.“

Projekt standardně „Uspěl podle zadání, tj. byly splněny cíle a jeho předpokládané výsledky uvedené ve smlouvě / rozhodnutí o poskytnutí podpory“, ale v tomto případě si člověk položí otázku, proč nebyly „speciální software a hardware“ instalovány na přejezdu ve Studénce, když skončil před dvěma lety a poskytl přesně to, co bylo třeba, aby nedošlo k tragickému neštěstí? A proč se MPO nepostaralo o jeho zavedení do výroby a všeobecné využití?

Závěr

Stát má podporovat aplikovaný výzkum, ale právě proto, aby podpora splnila svůj účel a skutečně přispěla k posílení mezinárodní konkurenceschopnosti našich podniků, aniž by byly narušeny zásady hospodářské soutěže, je třeba, aby poskytovatelé, tedy především MPO a TA ČR

  • Důsledně dbaly na dodržování zásad Rámce pro poskytování podpory podnikům, tj. aby nepodporovaly projekty v oblastech, kde trh v evropském i našem kontextu funguje dobře, jako jsou například výpočetní a informační technologie či strojírenský, opravárenský a elektrotechnický průmysl.
  • Podporovaly jen skutečně smysluplné projekty, které mohou mít prokazatelné ekonomické důsledky pro mezinárodní konkurenceschopnost daného podniku a kde stát hraje roli poskytovatele rizikového (startovacího) kapitálu. Uvědomme si, že prostředky, které stát může poskytnout na aplikovaný výzkum, i kdyby je zdvojnásobil, jsou buráky proti tomu, kolik do výzkumu a vývoje investují nejen velké ale i střední západní firmy. Samy firmy jako je Bosch či Siemens investují do výzkumu a vývoje podstatně více než celá ČR včetně prostředků ze strukturálních fondů, v roce 2013 v přepočtu cca 130 miliard Kč oproti našim 72 miliardám. Proto jedině cílená podpora vybraných subjektů může mít ekonomický efekt.
  • Průběh podporovaných projektů průběžně pečlivě sledovaly, podobně jako to dělá finská agentura TEKES, která má podobnou roli jako naše TA ČR a která funguje podobně jako investiční banky,
  • Ukončené programy a projekty pořádně hodnotily a výsledky hodnocení braly v úvahu při formulaci nových programů a poskytování podpory konkrétním projektům.

Jedině pak se může naplnit očekávání Zbyňka Frolíka ze závěru jeho článku

Věřím, že v příštích letech dojde k proměně prostředí, kdy budou nastaveny vhodnější podmínky pro aplikovaný výzkum a firmy ve spolupráci s výzkumnými organizacemi budou přispívat vysokou přidanou hodnotou k růstu hospodářství.

Psáno pro server Česká pozice, kde článek vyšel 24.11.2015

Jiří Chýla

Jiří Chýla

Jiří Chýla

Nejen o vědě, ale také o roli vzdělanosti v dnešní společnosti, o věcech veřejných, které se nás týkají a které by nás měly zajímat.

Zabývám se teorií elementárních částic orientovanou na úzkou spolupráci s experimenty. Od počátku 90. let přednáším na Matematicko-fyzikální fakultě UK a společně s kolegy z této fakulty a Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské vedu Centrum částicové fyziky, jehož pracovní týmy se podílejí na řadě důležitých experimentů v hlavních světových laboratořích fyziky částic. Do zvolení členem Akademické rady AV ČR v březnu tohoto roku jsem byl předsedou Rady Fyzikálního ústavu AV ČR. Jsem členem vědecké rady Nadačního fondu NEURON na podporu vědy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora