Co já na to

neděle 2. únor 2014 17:35

Na serveru parlamentnilisty.cz se dne 30. 1. 2014 objevila „Tisková zpráva“ nazvaná "AVO: Více kolaborativního výzkumu, radí Kraus". Jsou v ní komentovány některé údaje o výdajích na výzkum a vývoj v ČR publikované v nejnovější statistice "Ukazatele výzkumu a vývoje 2012" zveřejněné na webových stránkách Českého statistického úřadu a komentář je doplněn návrhem prezidenta Asociace výzkumných organizací Libora Krause, jak na tyto údaje reagovat. V závěru se pak Tisková zpráva ptá: "Co na to odpoví kapitánové českého výzkumu Pavel Bělobrádek, Marcel Chládek nebo Jiří Drahoš? A co my, Češi?"  Nevím, jak odpoví oslovení pánové, já jako jeden z dalších adresátů nabízím svou odpověď v tomto textu. 

Nejdříve však poznámka k formě zmíněné tiskové zprávy. Ta budí dojem, že jde o tiskovou zprávu Českého statistického úřadu (ČSÚ), ale ve skutečnosti jde o velmi subjektivní a účelovou interpretaci některýc údajů z rozsáhlé zprávy Českého statistického úřadu Ukazatele výzkumu a vývoje za Českou republiku celkem, konkrétně tabulky, zachycující výdaje v jednotlivých sektorech (vládním, vysokoškolském, podnikatelském a neziskové) podle zdrojů financování (veřejné domácí, podnikatelské domácí, veřejné zahraniční, podnikatelské zahraniční) v roce 2012. Je příznačné, že „autorem“ uvedené „tiskové zprávy“ je Tisková zpráva sama.

Z údajů ČSÚ podle Tiskové zprávy „vyplývá několik zajímavých informací“:

  1. České vysoké školy získaly od zahraničních firem žalostně málo peněz.
  2. Ze státního rozpočtu jde nejvíce do Akademie věd, vysokých škol a vládních ústavů (80%), přičemž do stejné skupiny připlouvá i naprostá většina peněz z EU (dokonce až 82%).
  3. Naproti tomu podnikatelé z ČR Akademii věd a vysokým školám nedůvěřují a peníze vkládají raději do vlastního výzkumu.

S „pragmatickým návrhem jak s těmito informacemi naložit“ přišel podle Tiskové zprávy prezident Asociace výzkumných organizací Libor Kraus, předseda představenstva akciové společnosti COMTES FHT:

„Investoval bych více prostředků směrem k ústavům Akademie věd a vysokým školám, ale na principu kolaborativních projektů společně s firmami (princip programů TIP, Alfa, Epsilon). Tím se dostane více peněz do systému, ale ne na výzkum končící publikacemi. Zároveň bude narůstat vzájemná spolupráce těchto dvou rozdílných světů.“

Nejdříve komentář k výše uvedeným „zajímavým informacím“, jenž jsou ovšem známé již řadu let a pak k návrhu pana prezidenta.

Ad 1. Ano vysoké školy získaly v roce 2012 na výzkum a vývoj ze zahraničních podnikatelských zdrojů pouhé 3 miliony Kč, ale daleko, daleko žalostnější je skutečnost, že podnikatelské zdroje České republiky investovaly do výzkumu a vývoje na našich vysokých školách jen 158 milionů Kč, což představovalo ostudná 0,6 % z 26,3 miliardy Kč, které podnikatelé ČR do výzkumu investovaly celkem. To je desetkrát méně, než je běžné ve vyspělém světě. K této skutečnosti se ještě vrátím.

Ad 2. Ano, ze státního rozpočtu jde do Akademie věd, vysokých škol a vládních ústavů 80% výdajů státního rozpočtu na výzkum a vývoj a 20 % jde do podnikatelského sektoru, ale těch 80% je ve srovnání se světem málo a těch 20 % podnikatelskému sektoru naopak až příliš!!!! Těchto 20 % činilo v roce 5,4 miliardy Kč, což představovalo celou pětinu prostředků, které na výzkum a vývoj vydaly ze svých vlastních zdrojů podniky a 14 % jejich celkových výdajů na výzkum a vývoj. Průměr EU28 je přitom ani ne polovina (6,5 %). A to, že „do stejné skupiny připlouvá i naprostá většina peněz z EU (dokonce až 82%) je zase zcela OK a naopak ještě málo.

Ad 3. Interpretovat údaje ČSÚ o nízké míře investic podnikatelského sektoru do výzkumu na vysokých školách a ve vládním sektoru (primárně ústavech Akademie věd a resortní ch výzkumných institucích) slovy, že „podnikatelé z ČR Akademii věd a vysokým školám nedůvěřují a peníze vkládají raději do vlastního výzkumu“ je vrchol pokrytectví. Výdaje podnikatelské sféry na svůj vlastní, zdůrazňuji vlastní, výzkum a vývoj,jsou totiž v mezinárodním srovnání podle všech měřítek žalostně nízké. A to ať už jako procento HDP, nebo jako podíl na celkových výdajích státu na výzkum a vývoj, nebo v absolutních částkách na jednoho obyvatele upravené na paritu kupní síly. Podrobně jsem o tom psal v textu Nevěřte prezidentovi svazu průmyslu a dopravy Hanákovi, zde jen jedno číslo. Podíl podnikatelské sféry ČR na celkových výdajích státu na výzkum a vývoj činil v roce 2012 podle ČSÚ pouhých 36 % (včetně zahraničních podnikatelských subjektů 46%), zatímco ve vyspělých státech činil podíl domácího podnikatelského sektoru v roce 2010 (poslední rok, pro nějž existuje mezinárodní srovnání): v Japonsku 76 %, v Koreji 72 %, ve Finsku 66 %, v Německu 66 %, v USA 61 %, přičemž průměr EU činil 54 %.

A nakonec k „pragmatickému návrhu“ prezidenta Krause. Jde o výbornou myšlenku, jen je třeba, aby těch „více prostředků“ na „kolaborativní projekty“ s Akademií věd a vysokými školami vydávaly především podnikatelé sami. Smluvní výzkum, jenž je běžný ve vyspělém světě, u nás prakticky neexistuje, protože podniky čekají, že „kolaborativní projekty“ zaplatí stát. Ten zatím ochotně naslouchal báchorkám funkcionářů podnikatelských svazů, že mezinárodní konkurenceschopnost České republiky lze zvýšit tím, že stát přidá pár miliard korun na výzkum přímo v podnicích, nebo je naleje to Technologické agentury. To se odráží i v doporučení Tiskové zprávy

Vysoké školy se pak musí urychleně začít zabývat tím, jak přilákat podnikatele nejen z ČR, ale také ze zajímavých zahraničních trhů (Asie, Rusko, Amerika). Pokud by se k nim přidaly i ústavy Akademie věd a inovativní české malé a střední podniky, bylo by hned veseleji a česká konkurenceschopnost by snad přestala neustále klesat.

Je proto dobré připomenout pár čísel o tom, kolik investují do výzkumu vývoje naši konkurenti v nejbližším okolí i ve světě. Z dokumentu Evropské komise The 2013 EU Industrial R&D Investment Scoreboard na její webové stránce a jeho příloh Ranking of the world top 2000 companies a Ranking of EU top 1000 companies plyne dvě základní skutečnosti, které by si měla nastupující vláda uvědomit:

  • Částky, které v roce 2012 vydala vláda z veřejných prostředků (26,6 miliardy) a podnikatelský sektor ze svých prostředků (26,3 miliardy) na výzkum a vývoj byly při tehdejším kurzu koruny stejné, jako vydala na výzkum a vývoj jedna jediná dobře známá potravinářská firma Unilever (miliarda Eur). Výdaje celé ČR, včetně zdrojů ze zahraničí, na výzkum a vývoj jen o málo převyšovaly výdaje francouzské automobilky PEUGEOT či francouzské firmy v oblasti informačních a komunikačních technologií ALCATEL-LUCENT a představovaly jen polovinu výdajů známé německé firmy BOSCH a 60 % výdajů dalšího německého technologického lídra SIEMENS.  
  • Ještě důležitější a neradostnější je skutečnost, že mezi 2000 světových firem, které v roce 2012 vydaly na (dominantně svůj vlastní) výzkum a vývoj více než 22,6 milionů EUR (tedy asi 600 milionů korun) je jediná česká firma: ČEZ na 1671 místě. Přitom mezi těmito investičními lídry je nejen 130 německých, 107 britských a 75 francouzských firem, ale i 40 švédských, 35 holandských, 30 italských, 25 dánských, 20 finských, 16 španělských, 13 belgických, 12 rakouských, 11 irských, 4 lucemburské a 4 portugalské. To všechno jsou naši bezprostřední soupeři na světovém trhu. Česká republika s jedním zástupcem je na tom stejně jako Řecko, Maďarsko, Malta a Slovensko. Vládě i podnikatelům by mělo být jasné, že ani pár dalších miliard korun vydaných vládou na podporu výzkumu a vývoje ve firmách nemůže jejich mezinárodní konkurenceschopnost proti takovým hráčům viditelně ovlivnit.

V této souvislosti je užitečné připomenout slova předchozího ministra průmyslu a obchodu Martina Kuby, jenž v rozhovoru na serveru aktuálne.cz v květnu minulého roku na otázku redaktorky Kubátové

Aktuálně.cz: Dobře, pojďme k tématům, které jako ministr můžete ovlivnit. Jak má občan věřit vládě, že dokáže řídit státní finance, když vidí desítky miliard nejrůznějších dotací, zčásti vyhozených na nepotřebné projekty, zčásti rozebraných poradci a lobbisty, zčásti přímo rozkradených? Na dotace má vliv i vaše ministerstvo.

odpověděl

Martin Kuba: Ale o tom já mluvím pořád! Tvrdím, že dotace do podnikání vůbec nepatří, že likvidují tržní prostředí. Stát je může použít, ale pouze jako revolvingový nástroj. Proto chystáme od začátku příštího roku změny v mechanismu rozdělování dotací. Klasické podnikání přeci musí být o vytvoření něčeho, co prodáte na trhu, ne něčeho, co by bez dotace nepřežilo. On je ale trochu problém i v samotné Evropské komisi, která například určuje, jaký podíl máme čerpat ze sociálního fondu a jaký z fondu rozvojového. To je střet, který si státy musí odvést v Bruselu a bohužel je velmi složitý.

Kuba byl sice původním povoláním anesteziolog, ale podstatě podnikání rozuměl lépe než funkcionáři našich podnikatelských svazů. Úmyslně říkám „funkcionáři“ protože mezi našimi skutečnými podnikateli je většina těch, kteří uvažují jako on.

Jiří Chýla

NeakademikPochod padlých revolucionářů15:257.2.2014 15:25:02
NeakademikZrušit Akademii16:153.2.2014 16:15:25

Počet příspěvků: 2, poslední 7.2.2014 15:25:02 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Jiří Chýla

Jiří Chýla

Nejen o vědě, ale také o roli vzdělanosti v dnešní společnosti, o věcech veřejných, které se nás týkají a které by nás měly zajímat.

Zabývám se teorií elementárních částic orientovanou na úzkou spolupráci s experimenty. Od počátku 90. let přednáším na Matematicko-fyzikální fakultě UK a společně s kolegy z této fakulty a Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské vedu Centrum částicové fyziky, jehož pracovní týmy se podílejí na řadě důležitých experimentů v hlavních světových laboratořích fyziky částic. Do zvolení členem Akademické rady AV ČR v březnu tohoto roku jsem byl předsedou Rady Fyzikálního ústavu AV ČR. Jsem členem vědecké rady Nadačního fondu NEURON na podporu vědy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy