Nepochybný Kamberský

sobota 5. říjen 2013 13:59

Ve stejném vydání Hospodářských novin ve středu 2. října, v němž v rozhovoru s redaktory HN premiér Rusnok několikrát pochválil Akademii věd, se nad její činností v návaznosti na premiérovu pronikavou analýzu zamyslel také komentátor HN Petr Kamberský. A došel k několika pozoruhodným postřehům, které stojí za zaznamenání.      

Postřeh číslo 1 Nicméně odhlédneme-li od této demagogie, musíme uznat, že se premiér dotýká podstaty problému. Akademie věd je z principu pochybná instituce, která vyděluje „vědu“ z normálního světa, jejíž model jsme okopírovali od slavného Sovětského svazu.

Od slavného Sovětského svazu jsme okopírovali i Metro C a Temelín a tak je zrušíme. To, že obě stavby fungují a docela dobře a že podobná zařízení jsou i jinde je jedno.  Pryč s takovými pochybnými pozůstatky stalinismu. Jako slabou obranu proti tomuto pádnému argumentu připomínám, že velké neuniverzitní instituce, jako je Akademie věd, existuji ve většině vědecky vyspělých zemi jako je Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Holandsko a částečně i ve VB. Kdyby pan redaktor situaci v těchto zemích skutečně znal, věděl by, že například v Německu je nejlepší výzkum prováděn ve čtyřech velkých neuniverzitních institucích: Max-Planck Gesellschaft, Fraunhfer-Gesellschaft, Helmholtz-Gemeinschaft a Leibniz-Gemeinschaft. Například třetina všech článků německých autorů v Nature je dílem ústavů Max-Planck Gesellschaft. A ne náhodou jsou dvě nejlepší německé univerzity, Ludwig-Maximilians-Universität a Technische Universität obě v Mnichově, úzce propojeny s několika ústavy Maxe-Plancka sídlícími v Mnichově a okolí. Podobně je tomu ve Franci, kde Centre National de la Recherche Scientifique (CNRS) představuje dokonce 70 procent veškerého vědeckého výkonu Francie a v menší míře to platí i v Itálii a Španělsku

Postřeh číslo 2: Totalitní pořádky jsou v ní cítit stále: peníze, které jednotlivé ústavy na základě sytému hodnocení „vydělají“, centrála akademie na Národní třídě nadále dle vlastního interního uvážení dále přerozděluje…

Ano, bystrý pozorovatel Kamberský má pravdu, v „centrále na Národní“ panuje tuhá totalita, ústavy „vydělané peníze“ tam přerozdělujeme, byť nedokonale, podle obskurních pravidel používaných v celém civilizovaném světě. A kafemlejnek, hrdelní zločin proti zdravému rozumu a nejefektivnější způsob, jak podporovat průměr a podprůměr, tam opravdu nemá šanci. Pokud by pana Kamberského zajímaly důvody proč, najde je v řadě textů Daniela Münicha, které jsou na jeho blogové stránce věnované hodnocení a financování vědy i mých (zde, zde, zde nebo zde).

Postřeh číslo 3: Tím v žádném případě nenaznačujeme, že by se i v tomto systému nedělala špičková věda. Dělá. A v žádném případě neříkáme, že je třeba akademii ze dne na den zrušit. Nicméně jeden fakt bychom si přiznat mohli: světově nejúspěšnější jsou zcela jednoznačně ty modely řízení a hodnocení vědy, kde se k špičkovým vědcům dostane co nejvíce „dalších“, kde ti nejlepší experti mají kontakt s mladými, tedy studenty a doktorandy.

Děkuji panu Kamberskému, že nás nechce zrušit ze dnes na den a dá nám chvilku na rozmyšlenou, co dál. Je také potěšující, že se dobře seznámil s jednoznačně nejúspěšnějšími modely řízení a hodnocení vědy. Je tak jeden z mála v tomto státě. Své znalosti v otázce modelů hodnocení ve světě by mohl velmi dobře uplatnit v Komisi pro hodnocení výsledků výzkumných organizací a ukončených programů, poradním orgánu slovutné Rady pro výzkum, vývoj a inovace, poradním orgánu vlády, která se bezvýchodně brodí v bahně kafemlejnku. A má bezpochyby pravdu, že nejdůležitější je kontakt studentů s těmi „nejlepšími experty“. Měl by si ovšem položit otázka, co tomu v dnešním uspořádání brání.  Existence Akademie věd to v žádném případě není, ba naopak, Akademie věd vysokým školám v magisterském i doktorském studijním programu výrazně pomáhá a povětšinou zadarmo a bez možnosti činnost vysokých škol ovlivnit. A jako znalec těch nejúspěšnějších modelů řízení a hodnocení vědy ve světě jistě ví, že ty jsou charakterizovány právě úzkým personálním propojením vysokých škol s neuniverzitními výzkumnými organizacemi, které v Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Holandsku existují, viz můj komentář k prvnímu postřehu. O takové propojení ovšem naše vysoké školy ve většině případů (jsou i vzácné výjimky) nestojí.  

 

 

 
Jiří Chýla

Tomas Fuka odkdy10:2918.10.2013 10:29:20
NeakademikJak je to teď v Rusku07:5710.10.2013 7:57:44
NeakademikPochod padlých revolucionářů07:4910.10.2013 7:49:27
Vojtěch HarokAkademikǔm by spíše slušelo10:066.10.2013 10:06:54
Enrst AbenteuerDemagogie ideologie a ceska zurnalistika21:365.10.2013 21:36:33
petr urlichAkademie a výmysl SSSR?19:365.10.2013 19:36:40
marekOd slavného Sovětského svazu14:205.10.2013 14:20:21

Počet příspěvků: 7, poslední 18.10.2013 10:29:20 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Jiří Chýla

Jiří Chýla

Nejen o vědě, ale také o roli vzdělanosti v dnešní společnosti, o věcech veřejných, které se nás týkají a které by nás měly zajímat.

Zabývám se teorií elementárních částic orientovanou na úzkou spolupráci s experimenty. Od počátku 90. let přednáším na Matematicko-fyzikální fakultě UK a společně s kolegy z této fakulty a Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské vedu Centrum částicové fyziky, jehož pracovní týmy se podílejí na řadě důležitých experimentů v hlavních světových laboratořích fyziky částic. Do zvolení členem Akademické rady AV ČR v březnu tohoto roku jsem byl předsedou Rady Fyzikálního ústavu AV ČR. Jsem členem vědecké rady Nadačního fondu NEURON na podporu vědy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy