O dvou prezidentech

pondělí 3. červen 2013 00:24

V únoru jsem v článku Návratnost investic do firemního výzkumu 250 procent? Pohádka!  kriticky komentoval některé výroky Jaroslava Hanáka, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, zvláště pak jeho tvrzení o zázračné výnosnosti investic do aplikovaného výzkumu v podnicích

Čísla z materiálů vlády. Ze 100 korun vložených do Akademie věd se vrací 12,15 koruny, z toho osm korun přináší projekty pana profesora Holého. Do výzkumu vysokých škol, na stokorunu, návratnost rovněž 12,15 koruny, aplikovaný výzkum v průmyslu ze 100 korun vložených 250 zpátky.

které je na první pohled podezřelé. Nebudu se opakovat, jen připomenu, že pan prezident dělil celkové výnosy podniků z "přenosu znalostí", které podle dat Českého statistického úřadu v roce 2011 činily 14,14 miliardy Kč, částkou 5,5 miliardy Kč, kterou stát přispěl v témže roce podnikům na výzkum a vývoj: 14,14/5,5=2,5 a tedy z každé vložené stovky výnos 250 korun. Protože částka 5,5 miliardy Kč, kterou stát přispěl podnikům na jejich vlastní výzkum, představuje 13% výdajů podnikatelského sektoru na výzkum a vývoj, nepřekvapí, že tímto nesmyslným postupem dostal pan prezident tak zázračně vysoké číslo. Kdyby podělil celkové výnosy z přenosu znalostí celkovými náklady na jejich získání, jak velí zdravý rozum, dostal by místo nesmyslných 250 korun zpátky jen 33 a byl by klid.

Věc je tak krystalicky jasná, že jsem doufal, že jí pochopí i prezident Svazu průmyslu a dopravy. Jak ukazují jeho výroky v rozhovoru s Janem Žižkou na serveru ceskapozice.cz, zjevně jsem schopnosti pana prezidenta přecenil.

V části rozsáhlého rozhovoru je několik otázek věnováno výzkumu:

ČESKÁ POZICE: Kde už by se tedy podle vás škrtat nemělo?

HANÁK: Určitě ne v dopravní infrastruktuře nebo aplikovaném výzkumu. V základním výzkumu určitě ano, protože máme nejhorší podíl mezi základním a aplikovaným výzkumem v Evropě. Všude jinde je ten poměr buď vyrovnaný, nebo ve srovnání s Českou republikou opačný.

Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v roce 2011 vydáno na

  • experimentální vývoj 42 % 29,9 mld. Kč),
  • aplikovaný výzkum 32 % (22,8 mld. Kč)
  • základní výzkum 26 % (18,1 mld. Kč)

všech výdajů na výzkum a vývoj, tj. z veřejných, podnikatelských i zahraničních zdrojů. Je zřejmé, že podíl celkových výdajů na základní výzkum není nikterak přehnaný. Přitom podnikatelský sektor se na výdajích na základní výzkum v roce 2011 podílel 0,9 miliard Kč, jež představovaly pouhá 2 % výdajů podnikatelského sektoru, zatímco ještě v roce 2006 činil tento podíl 8 % (2,7 miliard Kč). V kontextu otázky pan prezident ovšem zřejmě myslel nikoliv strukturu celkových výdajů na výzkum a vývoj, ale strukturu výdajů státního rozpočtu. Jeho tvrzení „Všude jinde je ten poměr buď vyrovnaný, nebo ve srovnání s Českou republikou opačný“ ovšem postrádá opodstatnění, neboť podle sdělení Českého statistického úřadu údaje o výdajích na VaV financovaných z veřejných zdrojů (státního rozpočtu) členěné podle typu činnosti na základní výzkum, aplikovaný výzkum a vývoj nejsou v současné době v mezinárodním srovnání k dispozici.

Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.

Není to ostatně ani překvapivé, neboť dělení výzkumu na základní a aplikovaný nemá příliš smysl, neboť mezi nimi neexistuje ostrá hranice a tak to, co se dnes jeví jako základní výzkum je často zítra výzkum aplikovaný. To odrážejí i definice uvedené v zákoně 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků:

a) základní výzkum: teoretická nebo experimentální práce prováděná zejména za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů nebo pozorovatelných skutečností, která není primárně zaměřena na uplatnění nebo využití v praxi,

b) aplikovaný výzkum: teoretická a experimentální práce zaměřená na získání nových poznatků a dovedností pro vývoj nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb,

c) experimentální vývoj: získávání, spojování, formování a používání stávajících vědeckých, technologických, obchodních a jiných příslušných poznatků a dovedností pro návrh nových nebo podstatně zdokonalených výrobků, postupů nebo služeb (dále jen „vývoj“).

Z uvedených definic plyne, že přirozeným výstupem nejen základního, ale i aplikovaného výzkumu jsou také publikace, které obvykle obsahují ony „nové vědomosti a poznatky“. Tuto elementární a v zahraničí všeobecně přijímanou skutečnost ignoruje nejen většina našich podnikatelských funkcionářů, ale i Technologická agentura ČR, jejímž deklarovaným cílem je podpora aplikovaného výzkumu, ale která publikace neuznává za podporovaný výsledek jí financovaných projektů. Podle tohoto nesmyslného dělení jsou výsledkem základního výzkumu jen publikace a aplikovaného výzkumu naopak vše ostatní, konkrétně patenty, poloprovozy, ověřené technologie, užitné a průmyslové vzory, prototypy, funkční vzorky, certifikované metodiky a postupy, specializované mapy, software, výsledky promítnuté do právních předpisů a norem, výsledky promítnuté do směrnic a právních předpisů nelegislativní povahy a výzkumné zprávy, ale nikoliv publikace. Jako v Orwellovi: Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné. Přitom většina výše vyjmenovaných typů výsledků jsou charakteristické pro experimentální vývoj a nikoliv pro aplikovaný výzkum. I pro něj jsou publikace základním typem výsledku.

Kdo nevěří, ať tam běží

Stačí se podívat na webovou stránku IEEE, největší světové profesní organizace, jejímž posláním je podporovat technologické inovace a excelenci ve prospěch lidstva. Organizace a její více než 425 tisíc členů ze 160 zemí celého světa tak činí prostřednictvím svých vysoce citovaných publikací, organizací konferencí, technologickými standardy a vzdělávacími aktivitami. Publikuje 148 časopisů a tisíce konferenčních sborníků a uchovává přes 3 miliony digitalizovaných dokumentů, které každý měsíc stáhne 8 milionů uživatelů. Nic z toho by ovšem v Technologické agentuře neuspělo.   

Název IEEE je zkratka pro Institute of Electrical and Electronics Engineers, ale jejími členy jsou dnes vedle inženýrů elektrotechniky také informatici, vývojáři programů, ajťáci, fyzikové, lékaři a mnoho dalších vědců.

Připomínám, že v roce 2009 dostali Nobelovu cenu za fyziku tři Američané, Charles Kao za „průlomové výsledky týkající se přenosu světla ve vláknech pro optickou komunikaci“ a William Boyle s Georgem Smithem za „vynález zobrazovacího polovodičového obvodu – CCD sensoru“, tedy za aplikovaný výzkum par excelence.Bez toho prvního by nebyl web a bez toho druhého veškeré moderní kamery. V obou případech byla přitom Nobelova cena udělena za články ve veřejně přístupných časopisech zaměřených na elektrotechniku, v případě Charles Kao právě v jednom z časopisů výše zmíněné organizace IEEE, viz jeho Nobelovská přednáška. Takových časopisů je spousta, stejně jako je ve všech dalších oborech řada časopisů věnovaných špičkovému aplikovanému výzkumu. Není bez zajímavosti, že Kao byl v době, kdy učinil základní objev, zaměstnancem laboratoří telekomunikační firmy Standard Telecommunications a Boyle se Smithem zaměstnanci Bellových laboratoří. Technologické agentuře je tohle ovšem šumafuk: čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné.  Pak jí ovšem nehrozí, že by z jí podporovaných projektů vzešlo něco skutečně objevného, jako v případě zmíněných nobelistů. Ti by se svými průlomovými publikacemi v Technologické agentuře pohořeli.

Ve vládě tomu nikdo nerozumí

Vrcholné číslo předvedl pan prezident v odpovědi na otázku

ČESKÁ POZICE: Pokud jde o inovace, zmínil jste, že vám vadí poměr mezi základním a aplikovaným výzkumem. Když jsem před časem mluvil se šéfem finské agentury Finpro, tamní obdoby CzechTrade, říkal mi, že by chtěli posílit základní výzkum. Ale to je tím, že ve Finsku mají toho aplikovaného hodně.

HANÁK: Tam je skutečně jiný poměr než u nás. My usilujeme o finanční posílení Technologické agentury v rozpočtu pro rok 2014. Přesvědčuji o tom premiéra, ale myslím, že do toho nechce jít. Možná proto, že té problematice ve vládě nikdo nerozumí. A je to souboj s vědci, akademiky. Když něco napíší, veřejné mínění se přidá na jejich stranu. Lidé si řeknou: Napsal to profesor. Víme, jak v České republice tyhle věci fungují. Nikdo nechce udělat analýzu a rozklíčovat, jestli výzkumná pracoviště pod akademií nebádají nad stejnými věcmi jako pracoviště, která jsou pod vysokými školami. Tak bohatá naše země není, aby si to mohla dovolit. Přitom když vložíte sto korun do aplikovaného výzkumu, získáte 250 korun zpátky. A to v rychlých cyklech.

v níž stačil nejen obvinit vládu z neschopnosti pochopit, co je třeba udělat a neochoty zamezit tomu, aby se na vysokých školách nebádalo nad „stejnými věcmi“, jako v Akademii věd, ale zopakoval i své nesmyslné tvrzení o návratnosti investic do podnikového aplikovaného výzkumu.

K tomu Finsku je vhodné panu prezidentovi připomenout, že tam dává podnikatelský sektor na výzkum a vývoj téměř 3 procenta HDP a třikrát tolik co veřejné rozpočty, zatímco u nás dávají podniky na (v převážné míře vlastní) výzkum a vývoj jen 0,87 procent HDP a méně než veřejné zdroje. A ve Finsku stát přispívá na výzkum v podnicích jen 2 % jejich výdajů, zatímco u nás tento podíl činí 13 %. Pan prezident má svatou pravdu: „Tam je skutečně jiný poměr než u nás.“.

V odpovědi na doplňující otázku

ČESKÁ POZICE: To vychází z jakého výpočtu?

HANÁK: Tohle je z materiálu Technologické agentury. Její předsedkyně Rut Bízková mi jednoznačně potvrdila, že čísla, která v této souvislosti uvádím, jsou přesná.

pan prezident uvedl zdroj svého tvrzení. Jak je patrné z bloguI statistika je zajímavé čtení paní předsedkyně Technologické agentury ČR zná výše citovaná čísla (celkové výnosy podniků z přenosu znalostí 14,14 miliardy Kč, 5,5 miliardy Kč podpora podniků ze státního rozpočtu), ale dochází ke stejnému nesmyslnému závěru, jako pan prezident a to přesto, že jsem jí na tuto skutečnost upozornil. Na dotaz, proč tak činí, mi neodpověděla.

A nakonec:

ČESKÁ POZICE: Zpochybňovali je právě akademici…

HANÁK: Reagovali na ně dva profesoři a tvrdili, že nejsou pravdivá. Ale když se pak s těmi materiály seznámili, už na mě neútočili.

Nevím, které dva profesory, kteří pochopili, že má pravdu, má pan prezident na mysli, ale mne při čtení tohoto výroku napadl podobný výrok našeho třetího dělnického prezidenta, o němž se povídá, že na jednom zasedání ÚV vystoupil se slovy

Někteří soudruzi říkají, že nemám pravdu, tak se podívám a vidím: mám pravdu.

Jako pan prezident Hanák.

Jiří Chýla

Jiří Chýla

Jiří Chýla

Nejen o vědě, ale také o roli vzdělanosti v dnešní společnosti, o věcech veřejných, které se nás týkají a které by nás měly zajímat.

Zabývám se teorií elementárních částic orientovanou na úzkou spolupráci s experimenty. Od počátku 90. let přednáším na Matematicko-fyzikální fakultě UK a společně s kolegy z této fakulty a Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské vedu Centrum částicové fyziky, jehož pracovní týmy se podílejí na řadě důležitých experimentů v hlavních světových laboratořích fyziky částic. Do zvolení členem Akademické rady AV ČR v březnu tohoto roku jsem byl předsedou Rady Fyzikálního ústavu AV ČR. Jsem členem vědecké rady Nadačního fondu NEURON na podporu vědy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora