Za co je i červená karta málo

středa 18. červenec 2012 00:16

Jen pár dní poté, co jsem udělil červenou kartu Miroslavě Kopicové, první místopředsedkyni Rady pro výzkum, vývoj a inovace, za hrubý faul na pravdu, kterého se dopustila v rozhovoru pro Český rozhlas, se dopustil stejného prohřešku i další radní, viceprezident Svazu průmyslu a doparavy, Jiří Cienciala v článku na portálu ČESKAPOZICE.CZ. Protože tento text obsahuje i řadu dalších nečistých zákroků a vyslovených nesmyslů, rozhodl jsem se ho rovnou předvolat před disciplinárku.

Stále ještě věřím, že pravda a láska nakonec zvítězí nad lží a nenávistí a že ani stokrát opakovaná lež se nestane pravdou, ale někdy i já o tom na chvilku zapochybuji. Takový pocit jsem měl po přečtení článku Financování výzkumu aneb Akademie věd v zajetí ostrovní mentality doc. Ing. Jiřího Ciencialy, CSc., vicepresidenta Svazu průmyslu s dopravy, rektora ostravské Vysoké školy podnikání, člena Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) a do loňskeho roku i ředitele Třineckých železáren, který vyšel na portálu ceskapozice.cz dne 13.7.

Aby bylo jasné, že z jeho textu nevytrhávam tvrzení z kontextu, reprodukuji níže ležatým písmem jeho text v úplnosti. Pro přehledné rozlišení jsou moje poznámky stojatě a tučně tesně za výroky pana viceprezidenta, jichž se týkají.

Proces schvalování rozpočtu na vědu a výzkum vykazuje schizofrenní rysy. Na jedné straně si vláda do národní politiky věnované této oblasti naplánuje vznešené i účelné cíle a vytkne si roční růst investic státní podpory výzkumu, vývoje a inovací o 8,5 procenta. Ale už rok po jejím schválení na ni vláda zapomněla a peníze až do roku 2014 zmrazila. Vliv inflace je pak reálně ročně snižuje o dvě až tři procenta.

Pan viceprezident ignoruje skutečnost, že vláda Jana Fischera tím jen reagovala na nastupující hosporářskou krizi. To jí nebylo možné vyčítat. „When the facts change, I change my mind. What do you do, sir?“ říkal s oblibou John Maynard Keynes. Jak by na tuto otázku odpověděl pan viceprezident:?  

Ačkoliv kabinet přijal novou strategii konkurenceschopnosti a národní inovační strategii, nijak to nepromítl do veřejných rozpočtů, ani do existující Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací. Takže tyto strategie se zřejmě mají provést de facto zadarmo či vlastně spíše z peněz podniků.

A připomeňme další skutečnost. Vláda měla 19. června 2012 na programu návrh výdajů státního rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace pro rok 2013 a střednědobý výhled na léta 2014 a 2015 společně s přípravou státního rozpočtu. Projednávání obou materiálů bylo přerušeno, kabinet si vyžádal k přípravě rozpočtu další analýzy o výhledu na příští roky.

Je jasné, že konkurenceschopnosti pomůže jen stimulace průmyslu k rychlým aplikacím a inovacím, což se státu vrátí v zaměstnanosti i daňové výnosnosti. A o to přece jde i průměrnému daňovému poplatníkovi, který stále intenzivněji vnímá základní problém české společnosti - rozpolcenost, resortismus a neschopnost spolupráce v horizontální rovině. V zajetí této "ostrovní" mentality žije Akademie věd ČR (AV ČR) a i mnohé vysoké školy. Zatímco podniky už léta cizelují svoje přístupy v rámci společenské odpovědnosti, vědě je toto téma zřejmě cizí.

Absurdní obvinění. Čím „cizelují“ své přístupy podniky? Odkud bere Jiří Ciennciala odvahu tvrdit, že AV ČR a „mnohé vysoké školy“ nejsou schopné spolupracovat?

Hypotetické výstupy

Kladu si otázku, proč u nás rostou za desítky miliard velké i regionální výzkumné infrastruktury, z nichž mnohé mohou být víceméně Potěmkinovy vesnice.

Mezi takové výzkumné infrastruktury patří i ostravská IT4Innovation.

Daňový poplatník bude muset přispívat na udržitelnost těchto megalomanských projektů jen proto, aby se nemusela většina nákladů na jejich vybudování vracet do Bruselu.

Přitom chybí globální celospolečenská poptávka po jejich výstupech, které dnes jsou ve většině případů hypotetické, projektové. A co je horší, nejsou dostatečné řešitelské kapacity. Důvody jsou dva: V období snižování výdajů na výzkum a vývoj o 700 milionů korun na rok 2013

Zavádějící tvrzení, neboť snížení o celkových výdajů na výzkum a vývoj oproti roku 2012 o cca 700 milionů lze snadno pokrýt. Pokud jde o kapitolu MPO, je snížení o 870 milionů primárně důsledkem pozvolného dobíhání programu TIP, který již vyčerpal většinu schválených účelových prostředků. O dalších 590 milionů jsou v roce 2013 snížený výdaje MŠMT na kofinancování Operačních programů a to především Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, přičemž toto snížení navrhlo samotné MŠMT! A o 124 milionů podle plánu klesnou v roce 2013 výdaje na Grantovou agenturu AV ČR, která v tomto roce končí činnost. Ve skutečnosti tedy nechybí 700 milionů, ale naopak miliarda přebývá.  Tomu odpovídá i skutečnost, že z 10 poskytovatelů prostředků na výzkum a vývoj (nepočítaje Úřad vlády, který má ročně cca 40 milionů) SEDM dostane v roce 2013 více než v roce 2012!(viz první tabulka na konci dokumentu na webové stránce samotné RVVI).

si Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) dovolila jednomyslně (včetně čtyř zástupců Akademie věd) vládě navrhnout, že o menší část těchto peněz - o 295 milionů korun - by se měly snížit i výdaje AV ČR. Že klesají i výdaje ministerstva průmyslu a obchodu na průmyslový aplikovaný výzkum a vývoj (a to třikrát více než AV ČR) - o 1,1 miliardy korun - pan předseda akademie ve svém "svatém" boji za její zájmy zapomněl jaksi poznamenat.

Nesprávné tvrzení, prostředky MPO klesají nikoliv o 1,1 miliardy, ale o 870 milionů a to primárně v důsledku dobíhání programu TIP, který již vyčerpal většinu schválených účelových prostředků.

Navíc je letos v AV ČR opět volební rok. Program nynjšího vedení byl postaven na zachování výdajů a na boji s rozdělováním prostředků podle výsledků (takzvaným kafemlejnkem). Na splnění slibů o dosažení excelence české vědy, o zavírání ústavů bez světové úrovně se, stejně jako v politice, už jaksi zapomnělo.

Ostatně i na poznámku jedné redaktorky vůči AV ČR, že "už tři roky pláčete nad tím, že bude nutné něco zavírat, ale za tři roky se nic tak dramatického nestalo", následovala klasická odpověď: "To je zkreslená představa, všechny naše ústavy jsou na světové úrovni"

Vyzývám pana viceprezidenta, aby konkretizoval, kdo a kde tohle zjevně nepravdivé tvrzení vyslovil.

(jak jsme si to sami vyhodnotili). Škoda jen, že to o české vědě nevědí v zahraničí a že její podstatná část (čest výjimkám) si o světové úrovni může nechat jenom zdát.

Měli bychom spočítat, jaký je reálný ekonomický výstup výzkumu a vývoje z AV ČR, která se chlubí velkými příjmy ze svého výzkumu. Přitom platí, že více než 80 procent těchto příjmů vygeneroval jeden ústav z 55 a stojí za tím 40 let práce jednoho špičkového vědce a jeho skoro 300členného kolektivu  z více než 5000 zaměstnanců.

Naprostý nesmysl, správná čísla jsou desetkrát nižší. Ústav organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) , o nějž jde, měl v roce 2011 celkem 445 zaměstnanců včetně uklízeček a vrátných, z too 170 výzkumníků. A skupina A. Holého, jehož měl pan viceprezident zjevně na mysli, čítala při hodnocení v roce 2010 12 výzkumných a 21 ostatních pracovníků.

Ano, tento kolektiv dnes vydělává 80 milionů dolarů ročně, ale těch let také něco stálo a ani dnes to není zadarmo.

Ani tohle číslo není správné, podle Výročné zprávy ÚOCHB činil v roce 2011 hospodářský výsledek po zdanění 810 milionů Kč, tj. 40 milioů dolarů.

Nesplněný sen

V letošním roce byla příprava rozpočtu v případě AV ČR současně o tom, jak je vedení této instituce schopné plnit dvě protikladné role. Na jedné straně je voleno zástupci ústavů, kterým přiděluje peníze, na straně druhé je předseda AV ČR správcem rozpočtové kapitoly, a tedy vysokým státním úředníkem, jenž je odpovědný vládě za hospodaření s penězi státního rozpočtu. Jak to jde právně dohromady, netuším, ale je to nesplněný sen mnoha skupin i jednotlivců - hospodařit s přostředky daňových poplatníků a účty skládat těm, kterým peníze dávám.

Pokud peníze AV ČR chyběly, vláda je v uplynulých třech letech vždy dorovnala, naposledy v září 2011. Co pan předseda akademie Jiří Drahoš ve svých vystoupeních opomíná, je prostý fakt, že jí před třemi lety úřednická vláda premiéra Jiřího Fischera slíbila do roku 2012 stále stejný objem peněz, ať už bude hodnocení jejích výsledků jakékoliv. Ostatním výzkumným organizacím kabinet nic neslíbil, a tak vysoké školy a resortní výzkumné ústavy i několik málo výzkumných ústavů ministerstva průmyslu a obchodu (ty dostávají jen zhruba tři procenta těchto dotací) utahují opasky.

Zde pan viceprezident opakuje lživé tvrzení Miroslavy Kopicové. Ve skutečnosti dostanou v roce 2013 vysoké školy na výzkum a vývoj o 220 milionů vice než letos. O 110 milionů více dostanou institucionální prostředky na rozvoj výzkumných orgainizací a o stejnou částku více i na specifický výzkum.

Pokud peníze AV ČR chyběly, vláda je v uplynulých třech letech vždy dorovnala, naposledy v září 2011 - akademie dostala na letošní rok od vlády 252 mililionů korun.Jenže šetřit se začalo i ve výzkumu a na příští rok je o 720 milionů celkově méně.

Zavádějící tvrzení, viz připomínka na straně 2.

Ale vedení AV ČR chce stejně peněz jako loni, předloni a tak dále (včetně zachování jednorázové dotace v roce 2012 i do dalších let). Škrtat a propouštět mají ostatní.

Nehorázné obvinění, skutečně škrtat má jedině Akademei věd, viz připomínka na straně 2.

Zdvojený výzkum je luxus

Se zmiňovaým koncem vědy v Čechách se to má také jinak. Všude ve světě se ve vyspělých zemích provozuje věda (základní výzkum) zejména na univerzitách.

Nepravdivé tvrzení.

Ve Francii má CNRS (analog naší Akademie) ve vědě a výzkumu nad univerzitami drtivou převahu jak ve kvantitě, tak kvalitě. V Něměcku jsou 4 neuniverzitní výzkumné instituce (Max-Planck, Fraunhofer, Helmholtz a Leibniz) páteří německého výzkumu a může se jim rovnat jen několik málo univerzit. Podobně je tomu i v Itálii a Španělsku

Jen v Československu se za totality na VŠ prakticky dělat nesměla.

Nesmysl. Z vlastní zkušenosti vím, že na MFF se věda dělala a to intenzivně i před rokem 1989 a podobně to bylo i na jiných fakultách.

Po revoluci trvalo zhruba do roku 2003 až 2005, než vysoké školy začaly mít větší vědecký výkon než ústavy AV ČR.

Jenže peněz je nyní méně než dříve, vysoké školy dělají vědu čím dál více a AV ČR má dostávat stále stejně peněz.

A tak se začne škrtat v průmyslu, na kterém je naše země ekonomicky závislá.

Opakovaní lež, nic se neškrtá, snížení prostředků pro MPO je důsledkem vyčerpání prostředků na TIP. Navíc podniikateslý sektor v ČR dostává od státu na výzkum a vývoj (měřeno podílem veřejných prostředků na výdajích podnikatelského sektoru) dvakrát více než v průměru zemí EU27.

To, že je pro zemi, jako je ČR, nadále neudržitelný luxus pěstovat si celý základní výzkum zdvojeně (například Filozofický ústav AV ČR a Filozofická fakulta UK Praha),"nová" koncepce Akademie věd neřeší.

Absurdní požadavek. Proč panu viceprezidentovi nevadí Filosofická fakulta v Brně, Olomouci, Opavě a na dalších univerzitách?

Podle Eurostatu patří Česko mezi státy s nejnižším stupněm inovací. V situaci, kdy ČR zabezpečuje nelogicky dvojkolejně základní výzkum (vysoké školy a AV ČR),

Stejně „nelogicky“ to ovšem dělají v Německu, Francii, Itálii, Španělsku. Zřejmě by potřebovali poradit.

nezůstávají potřebné zdroje na aplikovaný výzkum, který je předpokladem pro inovace.

Přitom podle Eurostatu patří Česko mezi státy s nejnižším stupněm inovací. Jedinou cestou je v takovém případě integrace AV ČR a vysokých škol pod jedno ministerstvo pro vysoké školy, vědu a technologie.

V souladu s vysokoškolským zákonem mohou ústavy akademie být vysokoškolskými ústavy jednotlivých univerzit, respektive fakult, podle profesní orientace

Neznalost zákona. Podle § 22 odstavce (1) platného vysokoškolského zákona jsou vyskoškolské ústavy součástí vysokých škol, nikoliv jejich fakult. Jaký smysl by mělo například přeměnit (sama o sobě velmi netriuviální procedura) Fyzikální ústav AV ČR na Fyzikální ústav Univerzity Karlovy, kde by existoval vedle srovnatelně velké a srovnatelně výkonné Matenaticko-fyzikákní fakulty?

a ty výdělečné mohou působit jako samostatné podnikatelské subjekty řídící se národní politikou výzkumu, vývoje a inovací.

Tím lze vytvořit podmínky pro rozdělení zdrojů mezi základní a aplikovaný výzkum, racionálně využít drahé experimentální zařízení, zejména z oblasti přírodních a technických věd a vytvořit předpoklady pro zkvalitnění doktorského studia na univerzitách. Na podporu této úvahy lze uvést, že řada pracovníků ústavů akademie věd již působí na vysokých školách.

Při zachování současného stavu bude pokračovat zaostávání ČR v oblasti technologických inovací v důsledku prohlubujícího se deficitu zdrojů na reprodukci, především náročných experimentálních zařízení umístěných jak na VŠ, tak paralelně v AV ČR. Dokonce s vysokou pravděpodobností lze předpokládat, že Česká republika nebude schopna zajistit ani prostou reprodukci současného technického vybavení. Rovněž podíl zdrojů na aplikovaný výzkum bude dále zákonitě klesat i v důsledku výrazného omezení peněz z Evropské unie.

Čtenářům doporučuji odpověď Václava Hořejšího Jiřímu Ciencialovi na portálu ČESKAPOZICE.CZ, která je zde.

 

Jiří Chýla

MojmirPublikacni aktivity pana Chylu19:2130.7.2012 19:21:09
neakademikPotřebují prachy08:0630.7.2012 8:06:18
MojmirPane Chylo15:3325.7.2012 15:33:34
neakademikGottwald by s tím zatočil07:5520.7.2012 7:55:11
neakademikBude víc na vědu07:1519.7.2012 7:15:45
akademicky ucenpodrazec zakladniho vyzkumu13:2518.7.2012 13:25:41
neakademikPochod padlých revolucionářů12:2718.7.2012 12:27:22

Počet příspěvků: 7, poslední 30.7.2012 19:21:09 Zobrazuji posledních 7 příspěvků.

Jiří Chýla

Jiří Chýla

Nejen o vědě, ale také o roli vzdělanosti v dnešní společnosti, o věcech veřejných, které se nás týkají a které by nás měly zajímat.

Zabývám se teorií elementárních částic orientovanou na úzkou spolupráci s experimenty. Od počátku 90. let přednáším na Matematicko-fyzikální fakultě UK a společně s kolegy z této fakulty a Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské vedu Centrum částicové fyziky, jehož pracovní týmy se podílejí na řadě důležitých experimentů v hlavních světových laboratořích fyziky částic. Do zvolení členem Akademické rady AV ČR v březnu tohoto roku jsem byl předsedou Rady Fyzikálního ústavu AV ČR. Jsem členem vědecké rady Nadačního fondu NEURON na podporu vědy.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy